Pavel Šmíd
V mém dětství se nic neobešlo bez úcty k autoritám. Patřím ke generaci, které byla poslušnost vštěpována odmala. Přestože společnost tehdy churavěla sovětským a socialistickým morem, na požadavcích, co se poslušnosti týče se nic neměnilo. Sice se nikdo s režimem neztotožňoval, ale nikdo děti nepodporoval k revoltě. Děti mají prostě poslouchat, špatný režim sám osobě nemění nic na požadavku vyššího řádu, kázně. Rituální pochody, průvody, spartakiády mohou sice působit stupidně, ale na druhou stranu, utužují kolektivní a sportovní duch, vědomí sdílení společných všelidských hodnot.
Bojíme se nicoty a chaosu. Potřebujeme být obklopeni srozumitelným systémem. Potřebujeme se
spolehnout na to, že věci jsou na svým stálých místech. Zkušenost nám sice říká, že přírodě a světu
vládne spíš chaos, ale skutečnost, že věci jsou v neustálém nepravidelném pohybu nás děsí. Trváme
na pořádku, na dobrovolném se podřízení řádu a požadujeme ho i po druhých, a to i za cenu násilí.
Doba mého mládí byla statická. Šedivé bezčasí. Komunistům se podařilo vytvořit iluzi, že se nic
převratného ani u nás ani ve světě neděje. Na jaře se zasilo, v létě vyjely kombajny, na podzim se
sklidilo.
Dnes máme najednou pocit, že se věci dějí víc než jindy, víc než obvykle. Jsme zaskočeni, podléháme apokalyptickým a chiliastickým kazatelům. Hladově nasloucháme zlým předpovědím, zároveň je podvědomě vyvoláváme. A zase se objevila touha po poslušnosti, touha po silných autoritách.
V mých obrazech oživuju svět nezkažené naivity a radostných očekávání. Pracuji s kolektivní
vizuální pamětí. Vycházím z dobových fotografií, kde se svět sportu mísí s tanečnicemi, mládežníky,
dětmi v uniformách nebo bez. Zdánlivě nesouvisející výjevy propojuje pocit bezčasí, bezstarostné
důvěry a sociální infantility. Důvěra a jistota dokáže zaslepit a otupit pud sebezáchovy, který se
obvykle probudí, až je pozdě.
Poslušnost vede pomalu, ale jistě kotroctví, jehož hlavním znakem není primárně nesvoboda, ale
kolektivní idiotství.
Pavel Šmíd (*1964), srpen 2022
Samostatné výstavy (výběr):
2026
Rychta Úvalno, Hrad z písku
2025
Graciano, Brno, Staří psi ( s J. Surůvkou)
2024
In gallery Praha, Pavana
Galerie Pecka, Galerie Print 44, Praha, dvojvýstava Soumrak Bohů
2022
Galerie L.Kuby, Poděbrady, Nevstoupíš do stejné řeky
Městská galerie Říčany, O poslušnosti
2021
Galerie Peron Praha, Umělec na tyči
2020
O poslušnosti, Galerie Pecka, Praha
Divadlo Karla Pipicha, Chrudim, Nevěsta v červeném domě
2019
Galerie Morzin, Vrchlabí, Věk nevinnosti
GASK Kutná Hora, Fragmenty paměti
2018
Nová galerie, Troj
Topičův Salón, Praha, Nečekané setkání
2015
Galerie Sokolská Ostrava, Malba
2013
Galerie U prstenu, Jilská, Praha, Spiklenci II.
2012
Kostel sv. Ant. Paduánského, Sokolov, Spiklenci
2011
Galerie Roudnicen.L., Učitel a žák ( s J.Sopkem)
Galerie Dolmen, Praha
2010
Galerie Beseda, Ostrava
2008
Galerie Fons, Pardubice
Hotel ICON ,Praha
2005
Galerie XXL, Louny (LUX)
Galerie Louvre, Praha
Městská galerie Krnov, (Sukně a jiné obaly)
2004
Pobočka HVB Praha, Portréty
2003
Galerie VŠUP Praha, Čínská lázeň
Galerie Hlučín – Lesní démon
2002
Antikvariát Ouky-Douky, Praha (Kunst dem volk)
2001
Antikvariát „Černý pavouk“ Ostrava, Grafika
2000
B.A. Creditanstalt Praha- Malba
Galerie „261“, Ostrava (Levým okem – pravou rukou)
1998
Antikvariát „Černý pavouk“, Ostrava (Spiklenci)
Galerie Pecka, Praha (Elektroaspik)
1997
Langův dům, Frýdek- Místek (Zahradníkův rok)
1996
Sankturinovský dům, Kutná Hora
Antikvariát „Černý pavouk“, Ostrava
1994
Galerie Fiducia, Frýdek – Místek
Divadlo hudby, Olomouc
1990
Galerie Kopeček Ostrava – Grafika
Skupinové výstavy:
2026
Nová galerie Praha , Tichý rozhovor
2025
Nová galerie, Praha, Jaro
Galerie Portheimka, Praha Barva času, Jiří Sopko a jeho žáci
2024
Zpětný průzkum, GHMP Praha
2023
One Man's Ceiling Is Another Man's Floor, Střecha Radost, Praha
IN ARTE VOLUPTAS, Galerie Portheimka, Praha
2022
Jihočeská galerie, Hluboká, MEN
Kunsthale Praha,Půlnoc umění, sbírka Karla Babíčka
Galerie Benedikta Rejta Louny, Voda
Městská galerie Říčany, Hrátky ve 3 ráno
GVUO Ostrava, Přirození
2021
Nová galerie, Praha, Sám sobě nahý
2020
Galerie Klatovy/Klenová, Voda, proměny obrazu živlu v českém umění
GVUO Ostrava, Dělník je smrtelný, práce je živá
2019
Diktát podmínek, The Chemistry Gallery, Praha
2018
OKO, Obecní dům Opava, Angažovanost
Vroclav Polsko, Ostrov Robinsona
2008
Mezi zvířetem a krajinou, Galerie Klatovy/Klenová
Resetting, GHMP Praha
2006
OVA 06, Dům umění Ostrava
2005
Hlučín, Dušičková výstava
Mezinárodní pražské Bienále
Mini, galerie Kontakt, Brno
2003
OGV Jihlava, Obscese sběru
Jízdárna Pražského hradu, Perfect tens
Výstavní síň Mánes Praha, „Art.cz“
Klub Roxy NoD Praha, „6.5.“
2000
Kolorismus, Městská galerie Hradec Králové
1999
Magie barev, Městská galerie Litoměřice
1998
Megavizion, Jungmannova ul. Praha
Dole bunkru, Praha
1997
Výstava D.U.M., Žižkov Praha
1996
Punčový řez, galerie Fiducia
1992
Nebezpečné známosti, Muzeum Ostrava
1991
Neocelové srdce republiky, Havířov
1990
Salon nezávislých, Černá louka Ostrava
1988
Podchod Ostrava
