V barvách 

12.8. - 12.11. 2021

Malba od doby svého vzniku prošla značným vývojem, ale nikoli tak radikálním, aby se vyčerpala ve své podstatě. Naopak nadčasovost potvrzuje právě tím, že je stále živá a schopná se adaptovat do jakéhokoliv období. Zanechávání zpráv – obrazových stop – na ploše, je srozumitelným kódem, jehož hlubší poznání odkrývá i další vrstvy nejen kulturního kontextu, do kterého spadá. Odkrývat lze univerzální sdělení, ale i subtilní osobní vzkazy. Takové propojení je erupcí esenciálního a subjektivního, jehož průsečík pak cizeluje do formy individuální autorský přístup. Tvorba Michala Rapanta (* 1986) tímto arci průsečíkem prochází. Jednoznačná čitelnost jeho témat v první vrstvě, jež nechává diváka rozeznat portrét nebo zátiší, vtahuje k bližšímu působení a propojuje právě onu nadčasovost s tradičním základem a vnitřním řádem. Zachycením esenciálního obsahu ve vyprofilovaném autorském rukopisu s jevem, jež by mohl nést označení psychologická exprese, vytváří Michal Rapant v prvním čtení neobvyklá a přitažlivá díla. Jejich atrakce je založena na kontrastu přímého a tvrdě expresivního s prolnutím subtilního a jemného. Takové propojení dvou od sebe vzdálených částí je prohloubeno univerzálními tématy, jež autor vybírá nikoli programově, ale abstrahuje je z organického plynutí svého života. Do doby profilované digitálními vztahy, kde absentují vztahy esenciální, univerzální i emocionální, do doby sterilně fikční a matoucí, navrací tvorba Michala Rapanta pilíř základních hodnot v aktuálním autorském jazyce. Taková škála obsažená v uměleckém vyjádření položená na univerzálním obsahu a subjektivní formě ústí v tvorbu, jejíž magnetismus nelze popřít. Rapantovy malby skýtají subtilní autorská sdělení, osobní příběhy v expresivně psychologickém podání. Rapant programově nearchivuje, ale stává se průtokovým nástrojem autenticky žitého. To je schopen univerzálně zaznamenat a přesto si ponechat naprosto nezpochybnitelný autorský vklad. Ten v sobě nese hloubku historie média malby, kdy potvrzuje jeho nadčasovost a umožňuje poznávat novou možnost jeho podoby. Michal Rapant pracuje v široké škále formátů, které volí intuitivně. Intuice je i značně obsažená ve volbě barev, která determinuje zpodobnění volených témat. Nepracuje štětci, barvu nanáší prsty nebo špachtlí. Potřeba co nejbližšího kontaktu s plátnem značí bytostnou nutnost uchovat tematizované bezprostředně. Rapant není umělcem konstruktů a konceptů. Portrétované osoby zobrazují konkrétní lidi, které prostupují malířovým životem a přesto oslovují v univerzální platnosti kontrastované s autorským výrazem. Psychologická exprese v jeho díle diváka zneklidňuje. Vtahuje do příběhů, jež rozehrává i název obrazu, který je další vrstvou Rapantova díla. Název není pouhým katalogovým zařazením, je svébytnou částí, která rozšiřuje obrazovou zprávu o textovou mapu. Skrze působení všech těchto aspektů vytváří z plošného média malby přítomný mnohavrstevnatý vjem přesahující jeho hranice. Žádné sterilní tendence a dobové konstrukty, ale organické splynutí mnoha tvůrčích principů s nadčasovou platností. V tom je tvorba Michala Rapanta svébytná.

text: Bára Alex Kašparová