Sadofsky & Trantina

Zdvořilé umění není prostě oblastí, kde tvoří Sadovski a Trantina. Jejich obrazy, plné násilí a brutality, se
nesnaží zastínit ony hrůzy, které lze vidět kolem nás. Stejně tak neexistuje možnost nalézt nějaký řád
v chaotických scénách jejich obrazů.Jejich malby totiž budí dojem zcela náhodných kompozic, působících na první pohled výhružně. Postupně se však dá vystopovat vnitřní logika, která se vynořuje prostřednictvím jasných a nezkrotitelných barev, navzdory ostnům obsahu.Svět, jak jej Sadovski a Trantina zobrazují, je světem erupcí a výbuchů. Je to futuristické malířství, zabývající se sociálními, politickými a kulturními tématy nezkrocené existence. Futurističtí roboti jsou hroziví, avšak o nicméně než děla a tanky, či stíhačky letící po žluté, chorobné obloze. Každý objekt -- poté co je zhmotněn a přenesen na plátno – válčí s těmi ostatními. Onen konflikt je všeobsažný, není možné se mu vyhnout, avšak je to umění. Není to jen politická proklamace, ale zobrazení momentální současnosti v myslích mnoha lidí. Nová série obrazů obou umělců upozorňuje na bolestná témata coby způsob, jakým společnosti a kultury mohou fungovat za absence základů jistoty. Jak může umění fungovat v podmínkách totálního zmatku? Anarchie zobrazená na jejich plátnech se příčí jakémukoliv přípustnému pojetí formy a stylu. Zážitky, které jsou tak zobrazeny, ztvárňují zbloudilou realitu, rozpuštěnou v sobě samé a roztříštěnou do bezdůvodné hybnosti.Hrůzy technických a kulturních zápasů propukají v otevřenou, skvělou válku. Ony obrazy znejisťují, nevytvářejí estetický zážitek v konvenčním smyslu slova. Představují poranění, nejen plátna, ale také očí, které je pozorují. Trestají pozorovatele, podobně jako scény ve filmových hororech, ve kterých dýka vtíná do lebky. Je to vyjádření uměleckého anarchistického vzteku. Nedostatek stylu, který svouvnitřní kontradikcí vytváří svůj vlastní styl. Chaotická a nesmyslná psychedelická koláž slouží coby pokus vytvořit množství podob reálného světa a podchytit co ony říkají o naší kultuře nynějších dní pandemie. Svět, který zobrazením vytvářejí, ilustruje šok systému umělecké formulace, který nastane vytvářením či popisováním reality, jak je viděna prostřednictvím
umělcovy mysli. Takový prorocký vztek a zuřivost.

​

​

text: Hagai Segev