Osvobozená plastika
30. 1. 2025 - 30. 3. 2025
Třetí výstava z cyklu výstav "Pedagog a jeho žáci", které v Galerii Portheimka
zmapují terén současného vizuálního umění skrze gravitaci výrazných postav
vedoucích malířských a sochařských ateliérů na pražské AVU, kteří v nedávné době
ukončili svoji dlouholetou pedagogickou činnost (Rittstein, Petrbok, Róna). Třetí
výstavou z tohoto cyklu je výstava ateliéru Socha 1 vedeného Jaroslavem Rónou a
asistentem Michalem Cimalou.
Na výstavě se představují tito autoři:
Jaroslav Róna, Michal Cimala, Ondřej Oliva, Barbora Klaška, Kateřina Komm,
Kristina Vesková, Raissa Angeli, Barbora Vovsová, Simona Krausová SIKRA,
Josefína Jonášová, Miriam Kaminská, Sylva Březnová Koloska, Tomáš Skála,
Kateřina Predková, Róbert Palúch, Vojtěch Trocha, Pavlína Kvita, Magdalena
Roztočilová, Matěj Hájek, Jiří Žák, Matouš Vepřek a Richard Seneši.
Tvůrčí cesta sochařova většinou začíná od samotného základu, ze země, tedy od
hlíny. V zemi se skrývá prvopočátek uměleckého vývoje, hlína je prvotním
materiálem, z něhož lidské ruce začaly tvarovat hmotu. Když v roce 2006 nastoupil
na vedoucí místo sochařského ateliéru na pražské Akademii výtvarných umění
sochař a malíř Jaroslav Róna, rozhodl se následovat linii počátků člověka a způsob
své výuky založil na promyšleném systému úkolů, z nichž prvním byla tvorba hliněné
nádoby. Již z tohoto – pro někoho možná příliš konzervativního – zadání vznikaly až
překvapivě originální a krásná díla a pro mnohé tehdejší studenty práce s hlínou
dodnes zůstává nejmilejší fází jejich tvůrčího procesu. Vedle modelování kladl Róna
také velký důraz na kresbu. Nezřídka se stávalo, že si do svého ateliéru vybral
zájemce hlásícího se původně do ateliéru kresby, neboť byl přesvědčen, že ten, kdo
umí kreslit, má dobrý předpoklad i k sochařské tvorbě. V rámci jeho výuky měla své
místo také malba, mnozí z absolventů sochařského ateliéru se tak dnes podobně
jako jejich profesor věnují více uměleckým médiím.
Důležitou součástí Rónova ateliéru bylo také zaměření na sochu do veřejného
prostoru. Jako další úkoly si tak učitel pro své žáky vymyslel například návrh
pomníku významné události dle vlastního výběru, bránu do města, které mohlo být
vymyšlené, či kašnu nebo nějaký vodní prvek zasazený na konkrétní místo. Jindy si
žáci měli najít studenta architektury a doplnit jeho projekt vhodným sochařským
dílem. Takovými úkoly se snažil Róna vést studenty především ke svobodnému
uvažování, k čemuž přispívala i méně konkrétní zadání, jako byla například tvorba
plastiky dle libovolného předmětu nalezeného po cestě z domova do školy. Se stálým
vědomím všech uměleckých a historických hodnot a na pozadí dobových vlivů byla
smyslem tohoto přístupu improvizace, uvolnění, zbavení se svazujících limitů a
hranic. Cílem Rónovy výuky během jeho osmiletého vedení ateliéru byla
„osvobozená plastika“.
Počínaje druhým rokem Rónova působení na AVU se jeho asistentem v sochařském
ateliéru stal sochař a designér Michal Cimala, který svou energií a živelností otevřel
studentům další umělecké a názorové dimenze. Tento sehraný tandem pak ve
vyváženém poměru učitelského vedení a volnosti formoval individuální talenty svých
žáků a doprovázel je na jejich cestách za rozmanitými (nejen) sochařskými projevy.
Díky jejich schopnosti rozpoznání talentů a naprosté absenci jakýchkoliv předsudků,
které s sebou sochařské řemeslo může nést, se dnes na české umělecké scéně
pohybuje vedle kvalitních sochařů také nebývale velké množství velmi výrazných
sochařek. Díla umělkyň a umělců z Rónova ateliéru dnes tvoří součást významných
sbírek a jejich tvorba je uznávána nejen na poli ateliérovém, ale také díky realizacím
ve veřejném prostoru. Výstava Osvobozená plastika v Galerii Portheimka navazuje
na cyklus výstav "Pedagog a jeho žáci" a vedle vybraných děl Róny a Cimaly
představuje starší i zcela aktuální tvorbu dvacítky absolventů tohoto legendárního
ateliéru.
Kurátoři výstavy: Kristýna Jirátová a Petr Hájek
Grafika výstavy: Eva Hanzalová
Výstava se koná pod záštitou radního pro kulturu m. č. Praha 5 pana Lukáše
Herolda.
