Jan Soumar

Honza Soumar (*1995, Praha) asi nejvíce prověřuje samotný status quo figury, který deformacemi a fragmentací rozkládá do jiné roviny situační vizuality a pozměňuje tak samotný genetický kód figurálního narativu, který „vypráví“ o mediální transformaci obrazu v epoše digitální kultury.

​

Klíčem k obrazům Jana Soumara je obraz Back into the Reality (2021). Malířská realita je tu sama sobě látkou k vizuálnímu i významovému přehodnocení. Autor maluje zpaměti fragmenty figur a krajinné pasáže, které kolážuje do jednoho formátu společně s modernistickými novotvary, které suplují jednoznačnost iluzivního prostoru a proměňují ho na abstraktní, pocitové či, řečeno současným jazykem, zážitkové prostředí. Malba fragmentů „z paměti“ vede k opakování určitých schémat a poukazuje na „svět forem“ latentně přítomný v autorově podvědomí. Jsou to podprahové momenty paměti, které se zároveň vědomě, zároveň mimovolně dostávají do obrazu jako vyplavené zbytky narativů, jejichž kontext byl rozmetán. Někde působí realistické momenty a celkové deformace figur zapojené do proudu plujících čistých forem záměrně iritujícím způsobem (Bez názvu, 2021; Deformed figure, 2021; Shoe laces, 2021), jinde se celá kompozice odhmotňuje a mění se v novou, artificiální realitu s pouhými paměťovými konotacemi na předmětný svět, který definitivně zmizel (Končetiny, 2021). Nejdůrazněji působí obrazy naplno pracující s kontrastem obou výrazových sfér (Look at this!, 2021; X boy, 2021), kde je ironizováno buď tradiční malířské ikonografické schéma (Group conversation, 2021), nebo modernistický proud konkrétního malířství, který je již minulostí (Color field, 2021).

​

text: Petr Vaňous