Vojtěch Kovařík vnáší do současné malby jednoznačný princip osvěžení. Vstupuje do problematiky obrazu z jiné strany, nežli z té, které je historicky zatížena konvencemi minulosti. Více nežli vývojové chronologie v dějinách umění ho zajímá samotný generačně aktualizovaný výraz. Podstatou je autorův smysl pro materiální výstavbu obrazové kompozice.Východisko lze nacházet ve specifické citlivosti k materiálu, k jeho vlastnostem a kombinacím, již si autor patrně podržel ze svého středoškolského studia (obor keramika). Vztah, který je definován kresbou (návrhem) a realizací (v materiálu), se propisuje do strategie obrazové výstavby, přičemž se obraz neustále svobodně pohy buje mezi kresbou jako přípravným médiem a kresbou jako finální realizací. Obraz tím, jak je „skládán“, je zároveň také „rozkládán“. Tato obousměrná montážní vlastnost blízká technice koláže odkazuje na latentně přítomnou užitnost a praktickou aplikovatelnost děl (např. v architektuře nebo ve veřejném prostoru) a v této souvislosti také na jejich měřítkovou variabilitu (od malých skic po monumentální formy).

Katalog z edice BADOKH 

download