Rychle se rozvíjející malířské dílo Tomáše Tichého patří k nejpůvodnějším koncepcím nové vlny české malby. Na všestrannou technickou připravenost u něj rychle navázala schopnost a především vůle hledat a nalézat nové a nové náměty svých obrazů. Podílí se tak na obecné tendenci globální revitalizace a také aktualizace více či méně klasického obrazu. V konfrontaci s novými médii a typy díla sice malířství nikdy neopustilo scénu aktuálního umění, nicméně soužití s experimentálními tendencemi nebylo vždy snadné.

​

text: Jan Kříž

​

​

Katalog z edice BADOKH