Pavlína Kvita

Osobní mytologie, symboličnost vnitřního světa, zákonitost polarit, tematizace pohybu, znakovost, respekt k estetické rovině výrazu, rozhraní mezi organickou a chladně technicistní formou, čistota tvaru, model, acrystal, beton – všemi těmito výrazy můžeme navodit jistou představu o základním rámci současného uměleckého rukopisu Pavlíny Kvity. Její raný zájem o strukturu velkoměstského prostoru, o post-krajinu na jistou dobu vystřídala figurálnost nesoucí charakter futuristického pohybového fázování, dnes se v autorčiných pracích setkáváme se specifickou mytologickou antropomorfní organičností. Za proměnami a růzností těchto výrazových a námětových forem tušíme dlouhodobější působení autorčina tematického záměru.


Z řady soch a objektů Pavlíny Kvity vnímáme vědomé zacházení s principem pohybu a široký prostor různorodých možností jeho transformování. Nacházíme práci s metamorfózou tvaru, cyklické střídání polaritních stavů (den/noc – Sun & Moon, 2019; realita/sen; dobro/zlo) nebo například vzájemnost a provázanost jednotlivých základních elementů (Elements, 2020). Moment transformace můžeme uvidět i v kontinuální prostupnosti mezi nehybnou architekturou a zvířecí figurou (Altar, 2014 – Animal, 2021 / Manyleg, 2016), mezi zoomorfním a antropomorfním výrazem, také ale v mocném vztahu mezi hlubokou minulostí a futuristickou vizí – například v symbolické trojici prací Guardian, 2021 – Beetle, 2021 – Creature, 2021 jako by se živá bytost vymaňovala do živé přítomnosti ze vzdáleně dávné archaičnosti. Také ovšem autorčiny sochařské realizace pro veřejný prostor v sobě nesou přirozené konvenování k cyklickému rytmu proměnnosti přítomné v každodennosti městského života.
   

Sochy Pavlíny Kvity nesou poměrně typický plastický tvar – na první pohled přesně definovaný, v některých případech se ocitá přímo v sousedství designu respektujícího praktickou funkci objektu (Torso, 2018). Ve skutečnosti jde ale o výsledek spolupráce s náhodou, neuzavřené procesuality, variabilní skladebnosti, kontinuální otevřenosti k průběžně se vynořujícím možnostem (Heron II, 2021; Bison, 2020). Finální forma je momentkou, záznamem zastaveného procesu. V těchto případech vnímáme autorčino specifické sledování/tvoření struktury/architektury času, její opakované vykračování do další možnosti. Jako by neustále transformovala, modifikovala jeden tvar.
  

Z použitých kompozičních principů řady děl je patrná autorčina touha po celistvosti prostoru, z vytváření forem archaického typu a forem futuristických pak touha po celistvosti času. Jako by dosavadní celek jejího díla směřoval na více rovinách k jakési velké syntéze, kde každý jednotlivý prvek má své jasné opodstatnění, ale teprve jejich vzájemnost může poskytnout dojem celku vyššího řádu.
  

Pavlínu Kvitu vždy zajímala urbanistická struktura, architektura městského prostoru, především specifický charakter suburbií. V pracích se dotkla atmosféry jakéhosi podivného rozhraní mezi živým a neživým architektonickým prostředím beze stop historické kontinuity, s genetickým kódem dočasnosti (Suburbia II, 2015; Gradient, 2015). O to zajímavější je autorčin současný zájem o organické figurální formy, o symboličnost vyvěrající z hloubky vnitřního duševního prostoru, o osobní mytologii reflektující živou podmíněnost zla a dobra. Jako důkazy proměn, nestability věčnosti? Jako svědectví o paralelní přítomnosti smrti i rození.

Iva Mladičová

1U4A7731_edited.jpg

Samostatné výstavy

2021 

Myth Game, společně s Jakub Tytykalo, The Chemistry gallery, Praha
Anima, Cifra gallery, Doubice  

 


2017 

Mnohénohy, PRÁM studio gallery, Praha

 


2016

Záznamy pohybů světa, 3. Etáž Gallery, Rožnov pod Radhoštěm 

 


2015

Suburbia, PRÁM studio gallery, Praha

 


2010

Merzbau, Nová scéna Národního divadla, Praha

 

Skupinové výstavy

 

2022

Jsem prostorem v němž jsem, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy

 


2021

No drama, Pražský dům, Brusel

 


2020

REform, Trafo gallery, Praha

 


2019

ELEMENTY, PRÁM studio, Praha
Roxy Visuals vol. 12., Roxy, Praha
Vidíme spolu, PRÁM studio, Praha

Volný konec uzlu, Pražský dům, Brusel

 


2018

Noc kostelů, kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, Libotenice
OSM, Trafo Gallery, Praha 

 


2017

PRÁM, Stará čistička odpadních vod, Praha

 


2016

Sochy Šmeralovy vily, Olomouc

 


2015

Andante, České centrum Miláno
4+4 dny v pohybu, Desfourský palác, Praha
Diplomanti AVU, Národní galerie, Praha
Sochy v ulicích - Beyond Architecture, Moravské náměstí, Brno

 


2014

Leinemannova cena, České centrum Berlín

 


2013

Envoy Paperwork, Tractieweg, Utrecht

 


2012

Sculpture Now, Ministerstvo kultury, Praha