Konstrukce nekonečna
12. 6. 2026 - 9. 8. 2026
Tvorba Zdeňka Lhotského (* 1956) bývá nejčastěji spojována se sklem – médiem, jehož technologické i
výtvarné možnosti po desetiletí rozvíjí s mimořádnou invencí. Vedle této známé linie existuje i další, méně
exponovaná, ale pro pochopení autorova uvažování neméně podstatná oblast: kresba a digitální obraz. Právě na ni se soustředí výstava Konstrukce nekonečna, která představuje soubor prací vznikajících paralelně s jeho sklářskou tvorbou a odhaluje hlubší principy, jež prostupují celým jeho dílem.
Lhotského kresby a velkoformátové digitální tisky nejsou založeny na přímém zobrazování skutečnosti. Jejich výchozím bodem je struktura – základní stavební princip, prostřednictvím něhož autor zkoumá vztah mezi řádem a proměnou, pravidlem a svobodou. Geometrie zde nefunguje jako uzavřený systém, ale jako živý organismus, který se neustále rozvíjí, větví a transformuje i organicky modifikuje.
Konstrukce nekonečna tak představuje právě tento proces. Nekonečno v Lhotského pojetí vzniká z opakování, rytmu a variace. Není abstraktní ideou ani metafyzickým symbolem. Každý prvek je součástí většího celku, každá struktura naznačuje možnost dalšího pokračování za hranicí viditelného. Divák se ocitá před obrazy, které nemají jednoznačný začátek ani konec. Jsou spíše výřezem z rozsáhlejšího systému, jehož skutečný rozsah zůstává otevřený představivosti.
Tento princip je patrný jak v drobných kresbách vytvářených propiskou, perem či mikrotužkou, tak v
monumentálních digitálních kompozicích. Přestože vznikají odlišnými technologickými postupy, spojuje je mimořádná koncentrace a cit pro rytmus v obrazové ploše. Linie se vrství, násobí a zrcadlí. Symetrie se stává vzorem. Stabilní forma se při delším pozorování začíná rozkládat do množství alternativních čtení. Obraz se stává prostředím, do něhož divák vstupuje, nikoli objektem pozorování.
V mnoha dílech lze rozpoznat i vlivy architektonického myšlení. Vertikální osy, modulární opakování i práce s proporcí vytvářejí vizuální řád, který překračuje samotnou plochu obrazu. Prostor Domu Radost poskytuje této tvorbě mimořádně přirozený kontext. Funkcionalistická architektura budovy je založena na racionalitě konstrukce, rytmu a přesně organizovaném prostoru. Stejně tak i Lhotského práce vyrůstají z disciplíny geometrického řádu. Nejde ale o geometrii jako uzavřený systém ani o ornamentální hru forem a Dům Radost se tak nestává pouze místem prezentace. Je aktivní součástí výstavy. Vertikální charakter architektury rezonuje s vertikalitou obrazů, jejich rytmus nachází odezvu v rytmu stavebních modulů a jejich prostorová dynamika se rozvíjí v návštěvníkově pohybu budovou. To, co je v kresbě naznačeno linií, pokračuje v architektuře jako skutečný prostor.
Lhotského tvorba zároveň připomíná, že přesnost a intuice nejsou protiklady. Za zdánlivě racionálními
strukturami stojí intenzivní osobní zkušenost soustředění, trpělivosti a neustálého ověřování vnitřní energie díla. Autor opakovaně zdůrazňuje, že technická dokonalost sama o sobě nestačí. Rozhodující je přítomnost určitého napětí, vitality a vnitřní přesvědčivosti. Právě tato energie prostupuje vystavenými pracemi a proměňuje jejich geometrickou strohost v živý vizuální organismus, do kterého diváka bezprostředně vtahuje.
Konstrukce nekonečna je proto výstavou, která ukazuje možnosti vidění a nechává zároveň nazřít jeho
komplexnost. Tematizuje okamžik, kdy se řád mění v pohyb, kresba v prostor a obraz v otevřené pole vztahů. Nabízí propojení s tvorbou, která nevytváří uzavřené významy, ale otevírá prostor pro objevování – objevování prostoru, v němž se konstrukce nestává omezením, ale prostředkem k překročení hranic viditelného.
Text k výstavě: Bára Alex Kašparová
Výstava probíhá v Domě Radost, nám. W. Churchilla 2, Praha 3.